Mojmír Stránský - konstruktér populární tříkolky Velorex

 Mojmír Stránský, rodák z Parníka, žije mezi námi v České Třebové. Potkáváme ho  na ulici a netušíme, že jde o vzácného člověka, který je vlastně otcem populární a dnes již světoznámé tříkolky Velorex, která dodnes jezdí po celé Evropě. Poznejme proto dále osud celé této výroby poněkud podrobněji a popišme i jeho další celoživotní snažení.  Uvádíme vzpomínky blízkého spolupracovníka Mojmíra Stránského pana Josefa Gregora.

 Rodný dům pana Mojmíra Stránského se nachází na Parníku v Husově ulici čp. 34. vyrůstal v křesťansky založené rodině vedle svého staršího bratra Františka .(*1914), který absolvoval mistrovskou strojnickou školu v Litomyšli. V roce 1938, (tedy ve svých 14 letech) se Mojmír stal učněm ve firmě svého bratra MOTO VELO SPORT – opravna jízdních kol spojena s půjčovnou kol. tato služba byla v uvedené době s povděkem přijímána. Tehdy právě kolo umožňovalo vydávat se za živobytím. Firmu provozovali vedle svého rodného domu ve starší zemědělské stodole. Právě v tomto období vznikla myšlenka postavit trojkolku, která by zaplnila mezeru mezi motocykly a automobily a která by mohla být používána při odvozu velocipédů určených na prodej. Vzniklo několik variant trojkolky podle použitého motoru, podle potřeby ložné plochy a různého stupně zakrytování. Prvotně byla používaná celtovina. Kostra tříkolek byla svařena z trubek a ostatní díly byly součástky z vyráběných a provozovaných motocyklů. Pro sváření se používal vyvíječ acetylénu a kyslíkové lahve, které se ovšem těžko získávaly. V tomto prostředí se pracovalo až do roku 1945, kdy si bratři Stránských pronajali krámek s dílnou od p. Šimka naproti pomníku T.G. Masaryka na Parníku. Z tohoto místa již vycházely dokonalé tříkolky, které bylo možné odzkoušet v prostoru za pomníkem, který byl prázdný a dostatečně veliký.  Po zjištění jízdních vlastností a výkonu se hledala možnost sériové výroby. Trojkolky byly dobře hodnoceny pro své dílenské zpracování, ochranu cestujících při nepohodě a schopnost jízdy na dlouhé vzdálenosti. Po navázání kontaktu s družstvem Velorex v roce 1950 bylo rozhodnuto přemístit výrobu do Solnice. Bylo rozhodnuto vyrábět dvě obsahové třídy 250 ccm a 350 ccm. Oba bratři sem také v té době přešli a do Solnice dojížděli. Při jedné takové jízdě však František Stránský přišel za nevyjasněných okolností o život. V roce 1954 již produkovalo 80 zaměstnanců VD Velorex 40 tříkolek měsíčně. Trojkolka byla přednostně prodávána a určena pro invalidy. Výroba postupně rostla. V roce 1959 již závod v Solnici produkoval každý měsíc 120 tříkolek .

Mojmír Stránský se účastnil výroby a připravil inovaci tříkolky, která měla vyráběný typ vylepšit, modernizovat. Vedení družstva však s úpravou nesouhlasilo a trvalo na stávající výrobě. To byl důvod pro to, aby se  s družstvem Velorex rozešel a na další výrobě tříkolek se již nepodílel. Tato výroba pak dál pokračovala až do roku 1971. Z celkového počtu 15300 vyrobených kusů bylo 7549 ks vyvezeno do zahraničí.

Svoje vlastní představy pak začal Mojmír Stránský realizovat ve vývojové dílně ve svém bydlišti. Jeho nový typ měl vzadu dvě kola vedle sebe a laminátovou karosérii s motorem Jawa 350 ccm. Když tuto stavbu dokončil, hledal pochopení pro výrobu. Dostal povolení k výrobě ověřovací série 5 ks, kterou začali vyrábět kamarádi s tímto typem sympatizující. V této době ještě nebylo používání laminátu tak běžné. Proto, aby více pronikl do tajů této výroby, nechal se zaměstnat v podniku v Karviné bez nároku na mzdu jen proto, aby se naučil s tímto materiálem pracovat (v Karviné tehdy  byla výroba laminátových přileb pro horníky a stavební firmy).  Po návratu do Třebové pak zkonstruoval invalidní vozík s použitím laminátu, který byl mimořádně dobře ovladatelný..

Mojmír Stránský  se zabýval i řešením dalších důležitých problémů. V roce 1955 zkonstruoval ovládání automobilu pro invalidy, které účinkovalo na mechanickém principu (žádná hydraulika) a které bylo použitelné pro všechny typy automobilů, tehdy u nás provozovaných. Tato přestavba byla patentována a do dnešních dnů je běžně známá (a ještě používaná) s označením „Stránský“. Svého času se montovala do vozidel právě v autodílně v Javorce.  Při použití laminátů byla ještě vyvinuta dvoudílná kapotáž na motocykly, používaná i na tehdejších služebních motocyklech „Veřejné bezpečnosti“ Třebovský sochař František Formánek naučil Mojmíra Stránského pracovat při vytváření designu s hliněnými formami. Toho také využil Mojmír Stránský v podniku Strojtex, kde pracoval v roce 1968-  Zde také podal a realizoval několik  zlepšovacích návrhů.  V této době pak Mojmír Stránský začal se stavbou nové dílny v Benátkách na vlastním pozemku, kde začal s výrobou vstřikovacího lisu. Tato výroba se stále zvětšovala a zaměstnávala více a více pracovníků. Tak vznikl základ dnešního podniku IMS Jiřího Drašnara.  To však nastalo období normalizace. Začaly útoky na jeho osobu, protože se neslučovalo, aby člověk s jiným přesvědčením vedl podnik se 125 zaměstnanci (tehdy to byla součást komunálních služeb města).

Mojmír Stránský pak přešel do Ústí nad Orlicí, kde byl zaměstnán ve Výzkumném ústavu bavlnářském, kde pracoval až do odchodu do důchodu. I zde získaly  obdiv jeho řemeslné schopnosti. Po roce 1984 našel nový zájem a to o opravu a zprovoznění malé vodní elektrárny v Dolní Lhotě u Blanska. Tato elektrárna byla tak zdevastovaná, ale podařilo se ji obnovit.  Pro její zprovoznění požil veškerou svoji energii a technickou schopnost a nyní již pět roků dodává do sítě elektrický proud. Na elektrárnu přestěhoval svou výrobní dílnu a staví zde nové motorové vozítko pro přepravu invalidních občanů, které je před dokončením a zajížděním.

Žije s uspokojením, že jeho práce přináší lidem radost  nezapadla především jeho konstruktérská práce na tříkolkách Velorex. Velorex – club v Blansku pořádá každý rok setkání vozítek Velorex v Boskovicích, Každý rok jich sem přijíždí stále více. V roce 1999 jich přijelo 120, v loňském roce již 150 (z toho 7 ze Slovenska a dva z Holandska) a letos přijelo zatím rekordních 170 Velorexů, z toho sedm vážilo cestu opět až z Holandska. Na těchto setkáních jsou samozřejmostí i různé soutěže v ovládání těchto vozidel.  Na setkání je zván i Mojmír Stránský, kde mu je vyslovována vděčnost za konstrukci trojkolky Velorex.

 Josef Gregor